Poslední zpráva

6.1. 2003

Zprávy o pomoci Německu po roce činnosti

Akce v útlumu pro nezájem majitelů ohrožených psů

*  Krátké shrnutí nepříliš šťasných zkušeností při pomoci psům v Německu  *  Situace v Německu na začátku roku 2003  *  Útulek ve městě UNNA, známý likvidací nepohodlných psů, se za pomoci úředníků tvrdě vypořádal se stěžovateli z řad ochránců zvířat i vlastních pracovníků, kteří se o poměrech v útulku odvážili informovat veřejnost  * 

Po našich více než rok trvajících pokusech o pomoc bezbranným čtyřnohým obětem protipsí hysterie v Německu musíme konstatovat, že pro ně i přes největší snahu nemůžeme mnoho udělat. Snažíme se podpořit vytrvalce, kteří se nechtějí smířit s hloupými zákony. Je nám už však, bohužel, jasné, že nelze umísťovat psy u nás - bylo už příliš mnoho zklamaných nadějí lidí nabízejících pomoc a podivné neochoty a nepružnosti ze strany německých majitelů psů.

Německo na začátku roku 2003

Útulek pro psy ve městě Unna naprosto odmítl obvinění německých ochránců psů, že neposkytuje dostatečnou péči psům plemen, která jsou na indexu a nepovoluje jejich adopce. Ani oficiální stížnost členky spolku ochránců zvířat Mir San Hund, Gabi Woiwode, nebyla úspěšná, přestože dobrovolní pomocníci pracující v útulku vypovídali o nehezkých poměrech, které v útulku panují. S těmito neloajálními dobrovolníky se útulek rozloučil a zakázal jim vstup.
Členové Mir San Hund se museli smířit i s dalším, pro ně velmi hořkým faktem. Přestože se na ně obrací hodně lidí s prosbou o pomoc s hledáním nových domovů pro psy, které kvůli protipsím zákonům nemohou dále držet, nebyli tito lidé i přes své zoufalství příliš nakloněni myšlence najít psovi domov v naší zemi. Přihlásilo se nám mnoho skvělých lidí, kteří těmto psům nabízeli opravdu výborné domovy, někteří dostali informace o budoucím čtyřnohém členu rodiny, často doprovázené fotografiemi, měli jsme domluvenou dopravu a převzetí psů do posledních detailů - a na poslední chvíli si to německý majitel či pěstoun rozmyslel a dal přednost sice nijak skvělému umístění svého psa, ale zato v Německu (připomínáme: v různých spolkových zemích platí různě přísné psí zákony). Netroufáme si odhadovat, jaké důvody je k takovému počínání vedou, zřejmě hrají svou roli předsudky a obavy z "barbarského východu", nicméně si tak těsně před převozem k nám, mimo jediného, počínali všichni němečtí majitelé ohrožených psů.
 Jeden příklad za všechny: Pro Rosie, fenku AST, měl její budoucí pán nakoupenou celou výbavu, bylo už pevně domluveno, kdy ji sem její pěstounka přiveze - pár dní před cestou se našel německý zájemce a všechno bylo jinak. Rosie u nového německého pána dlouho nepobyla - ze žárlivosti kousla jeho psa a byla vrácena zpět. Po dlouhém hledání nakonec našla domov v Rakousku.

    Protesty proti psím zákonům v Německu se vytrácejí, většina lidí si zvykla a naučila se i s těmito nesmyslnými omezeními a zákazy žít. Někteří se svých psů vzdali a nahradili je nezávadnými "bezpečnými" plemeny, jiným se podařilo složit se psy povahové testy a tím se vyhnout dalšímu pronásledování. Protestních demonstrací proti psím zákonům v Berlíně a v Düsseldorfu se v loňském roce zúčastnily tisíce lidí (2 000 a 7 000 protestujících). Letos se v Düsseldorfu sešlo při stejné demonstraci jen asi 300 lidí. Tento jev v naší zemi dobře známe z nedávné minulosti - i s ohnutým hřbetem se dá žít. Jedna věc je překvapující: ani tolik let demokracie nenaučí lidi tomu, že si nesmí nechat vzít právo svobodné volby a odpovědnosti za tuto volbu. Smutné, přestože se jedná jen o volbu psa, který se nám líbí. A varující.
Jen největší vytrvalci pokračují v boji proti diskriminujícím protipsím zákonům. Bylo podáno mnoho žalob k Nejvyššímu správnímu soudu proti nařízením vlád jednotlivých spolkových zemí, kterými se zpřísňoval a doplňoval celoněmecký zákon zakazující chov, dovoz a prodej amerického pitbull teriéra, amerického stafordšírského teriéra, stafordširského bullteriéra a bullteriéra a kterými se seznamy nebezpečných psů obohacovaly o další plemena. Několik soudních pří už žalobci vyhráli, ale - jak sami říkají - je to jen světýlko na konci tunelu. Soud sice konstatoval, že je nesmysl hodnotit nebezpečnost psů na základě plemenné příslušnosti, ale žalovaná vládní nařízení byla prohlášena za neplatná z jiného důvodu: povinnosti a omezení, které majitelům psů ukládala, nelze uložit pouhým vládním nařízením, ale jen zákonem schváleným parlamentem dané spolkové země. Proti zákonu by soud neměl nejmenší výhradu. Jeden takový zákon začal platit od 1. 1. 2003 v Severním Porýní - Vestfálsku. Obsahuje na první pohled rozumná a snesitelná nařízení pro všechna plemena psů: vodítko, mikročip, prokázání znalostí o psech, pojištění. Skrývá však v sobě nebezpečí: pojišťovny čím dál tím častěji odmítají pojistit některá plemena psů nebo na ně stanovují nemožně vysoké pojistné. U nás má takový seznam indexových plemen pojišťovna Alianz, ve světě i mnohé další. Lidé jsou tak tlačeni k rozhodnutí, zda se mají zbavit psa nebo porušovat zákon tím, že si ponechají psa nepojištěného. Neúnosně vysoké pojištění psů je vyžadováno ve většině spolkových zemí Německa. Za porušení tohoto zákona je možno uložit trest odnětí svobody až na dva roky. 
Situace v Německu je tedy i nadále spíše žalostná a vítězství zdravého rozumu je poněkud v nedohlednu.